Vzpomínka na 2. agility tábor s Monikou Fantovou (14.-21.7.2012)
Před plánovanou aktualizací nabízím malou ochutnávku v podobě videa z jedné naší táborové hry. Účelem bylo složit básničku / písničku na agility téma. A tak mě chytl zánět básnického střeva a spolu se zbytkem týmu jsme spáchali toto:
Vzhledem k opakovaných reklamacím na nerozpoznatelnost slov v našem uměleckém projevu, přikládám text našeho hitu:
Skákal pes přes skočky, dělal při tom otočky
Šla za ním panička, měla pěkné kopačky.
Pejsku náš, co děláš, vypadáš jak magor
Řek' bych vám, nevím sám, je tu agi tábor!
S tebou mě baví svět, má sladká Mončo
Dík tobě běháme, má sladká Mončo
Deště nám nevadí, z pláštěnky pončo
Parkúry hltáme, vždyť je to vončo!
Tunely, překážky, jak tryskem pádím
Zónovky úspěšně jen s tebou ladím
Doprava, doleva, kudy to vede?
V zoufalství voláme vždy jenom tebe.
Závodní rozhodčí vždy jenom čumí,
Jak jen ta Monička trénovat umí
Z ratlíka šampion, medaili dáva
A slzy radosti, jen agi sláva!
Mončo, jen s tebou, Mončo
nás agi baví, prostě je vončo...
Bafnu trička, svého psíčka mám v náručí
Čeká nás mokrá tráva, rychlá dráha, kopačky zúročí
Je brzo ráno a psovodů procesí
Parkúr' čísla sklerotika vyděsí.
Jé, jé, jé, kdepak ty fajn skočky jsou
A kde mám zóny svý, ztracené body okusí
Hou, hou, hou, marně volám před houpačkou
Tlapky jí vynesou, jak stíhačku nad Oděsou.
Přesto chrabě běžím dravě vstříc dalším zlům,
Slalom vázne, makej blázne k tunelům
Kolem áčka je to hračka pro ty, co ví
Nasaď mety na rovince cílový.
Pá, pá, pá, má zkouško postupová
V parkúru ztracený, přesto nás soupeř ocení
Dál, dál, dál, naději svou nevzdávám
Běhám dál s noblesou, jednou nám pohár donesou!
Mončo, jen s tebou, Mončo
nás agi baví, prostě je vončo...
Frisbee trénink
27. 5. 2012
Tak zase po dlouhatánské době aktualizuji. Alespoň bleskově. :-))
V neděli jsme měli naplánovaný mimořádný trénink dogfrisbee a moc jsem se na něj tešila. Hlavně proto, že měli dorazit i zkušenější hráči, takže by se dalo i něco odkoukati. Jenže tato možnost padla. Na cvičáku nebylo volno, tak se celá akce odpískala. Leč jsme se s Marcelou nehodlaly tak snadno vzdát a jaly jsme se trénovat samy samotinké. Naším cílem se stala Mariánská skála, toho času značně frekventovaná (počasí bylo něco mezi krásným a hnusným vederem dusivým - ideální na sport). Takže jsem působili jako řádná atrakce. Jelikož jsme obě začátečníci a bez dozoru zkušeného instruktora, dopadaly naše pokusy spíše komicky. Psice lítaly zmateně vzduchem, občas nás cestou připlácly, ale sranda byla. Nějaké fotečky můžete shlédnout ZDE.
Další nová zviřááátkááá!
Tak mi ten snížený početní stav příšerek moc dlouho nevydržel. Po odchodu morčete Aranky a korely Pipky se dnešním dnem doplnil stav zvířat zpět na oblíbené číslo 22. :-)) Ale já za to nemůžu! Páníček přišel s nápadem, že u nás dočasně ubytujeme dvě zviřátka, dokud se pro ně neuvolní místo na krámě. Ha ha... Nevím, zda si to neuvědomil nebo opravdu naivně očekával, že chlupáče po čase vrátím do kdovíjakých rukou... Každopádně jsem tímto bohatší o zviřátka, která jsem si již dlouho přála. Sice u nás dva kousky dříve dočasně bydlely, ale to není ono!
TAKŽE NYNÍ KONEČNĚ MÁM SVOJE VLASTNÍ ČINČILY!!!!
Tímto Vám tedy oficiálně přestavuji dvouměsíční velice nebezpečné a krvežízlivé zlobry - Šreka a Fionu!
Smutné zprávy
24.2.12
S lítostí oznamujeme, že nás v pondělí náhle opustila morčice Aranka. Několik dní se chovala divně, ale jinak na ní nebylo nic poznat. V neděli večer malinko sípala, tak jsem se bála nachlazení. Nechtěla ani moc žrát, a tak jsem se rozhodla ji pozorovat a případně nějak zakročit. Ale to jsem již nestihla. V pondělí odpoledne, po návratu z práce, mi Aranka umřela v rukách.... Nevím, co se jí stalo. Byla mladá.... Zkontrolovala jsem ostatní holky a u Pepiny jsem našla celkem velkou bouli na cecíku. Doufám, že to je jen tukového původu.
A aby toho nebylo málo, v pátek ráno nám umřela i naše korelka. Pravděpodobnou příčinou úhynu byly komplikace při snášení vajec. Už u minulé snůšky byla vyčerpaná a museli jsme ji nasadit vitamínovou kůru a podkladky pod zadek (aby ji to nenutilo snášet další vejce). A tentokrát se to asi nepovedlo. Ještě před půlnocí jsem ji viděla zobat u morčat z misky a byla v pořádku. Ráno jsme ji ale už našli mrtvou a u ní jedno rozbité vajíčko. Jelikož většinou snášela dvě, tak je možné, že se v ní jedno zaseklo... Ale kdo ví.... 
Mijušky první závody v dogdancingu
11.2.12
Mia s dogdancingem koketuje od loňského léta, kdy jsme začaly chodit na kurz k našim kamarádkácm Kátě a Hance. Kurz jsme zdárně ukončily na podzim a od té doby jsme si na nějaké tancování skoro ani nevzpomněly. Pak přišel leden a paničce ruplo v bedně. Zjistila, že se začátkem února konají v Praze oficiální závody a z nějakého pominutí mysli chytla představu, že se musíme zúčastnit. :-) Jenže nic není tak jednoduché. Oficiální závody mají svá drobná úskalí. 1. Tanečníci se na ně většinou připravují delší dobu ("Pché, nám stačí tři týdny!"), 2. Už předtím mají nějaké zkušenosti na neoficálních vystoupeních ("Předcvičují jen srabi!"), 3. Pejsek umí cvičit bez pamlsku nebo hračky v ruce páníčka ("A do pr...!"). :-))
A tak nastal Mijušce dril. Dlouhé minuty strávené ve sklepení (jedině místo s troškou prostoru a klidu) nám nesly velký prd a né ovoce. Ropuška byla den ode dne zmatenější, co ta panička blbne. Její ochota spolupracovat se střídala jak měsíční cykly, ale s jedným jasným pravidlem. Bez žrádla ani Mije nehrabe! Začala jsem propadat mírné depresy, ale po jednom trošku úspěšnějším tréninku jsem konečně poslala přihlášku a zaplatila stratovné. Byl týden před závody a... A už nikdy nenechám Miju koukat mi přes rameno při internetovém bankovnictví! Od okamžiku poslání peněz se ta moje potvora šprajcla a začala trucovat! Nebo ji postihla akutní skleróza. Najednou si nebyla schopná vzpomenout ani na podávání pacek! :-( Ale už nebylo cesty zpět. Zmenšila jsem frekvenci tréninků, cvičila vždy jen některé úseky ze sestavy a po večerech se modlila ke všem chlupatým.
Den před závody jsem si dala generálku a byl to děs a hrůza (a pamlsky stále musely být na dohled). Už jsem začala přemýšlet, kam se pod letní šatičky dá schovat párek a jak zakomponovat do sestavy, až mě Mia bude šacovat. :-) Nakonec jsem to vzdala a smířila se s osudem a jedním zbytečným výletem.
V sobotu ráno se vyráželo ještě za tmy. Chvíli po páté hodině jsem se jako stěhovák vypotácela z domova (kromě batohu a Mijušky, jsem ještě vláčela dřevěnou dětskou židličku jako rekvizitu pro Miju. Ropuška totiž odmítala cvičit na lehké plastové, kterou by nám mohla zapůjčit Hanka). A jak to tak při mém životním štěstí bývá, záhy jsem si nabila držku na zledovatělém chodníku. A jak jsem se tak vesele válela na zemi, frnknul mi potřebný bus. A tak jsem následujících 15 minut klepala kosu na zastávce. Další popojíždědlo se došouralo v půl šesté. Fajn. Až a to, že mi vlak jede ve 40. Takže zase další dostihy, ale stihla jsem to. Dokonce jsem měla ještě 120 vteřin rezervy!!! :-)) Ve vlaku jsme ještě na žádost průvodčího měly menší probíhačku mezi vagóny (2 lidi, 2 psy, tuna věcí a žádné volné ruce - super !), ale jinak se zbytek cesty obešel bez komplikací.
Na místě jsme se uvelebily kousek od taneční plochy (nebylo ani kam jinam) a netrpělivě očekávaly začátek (Já se jako vždy pro jistotu optala, zda bude vadit, když nervozitou poblinkám parket). Naše startovní čislo 13 bylo rychle zredukováno na nějakých cca 9, jelikož nějaké týmy nedorazily. A já tak šla na věc podstatně dříve, než bych ráda. Mijuška byla z cizího prostředí a pejsků tak vyděšená, že se klepala v boudě jak ratlík a já netušila, zda s ní vůbec pohnu. A pak to přišlo. Od Hanky dostala Mia pro štěstí červenou mašli na krk a šlo se. Než porota ohodnotila předchozího účastníka, měly jsme pár vteřin na rozcvičení s pamlskem. Mia naštěstí pro žrádlo zapomněla na strach a začala se trošku soustředit. Pak už jen nástup na taneční plochu, mávnout na zvukaře a jedem... První cvik (kupodivu nejproblematičtější - podávání pacek) Mia zvládla, a tak jsem se trošku zklidnila. Přeskoky přes ruce taky trefila (Hurá!!! V tréninku na mě prděla a běžela okolo) a naše sestava pěkně odsýpala. Jenže, jenže. Při slalomu mezi nohama už byla Mia nervózní (neviděla přes kanýry šatů na moje ruce) a pak našla mašli na svém krku! A dospěla k názoru, že ji ta věc asi chce sežrat a že musí okamžitě dolů. Jen s vypětím všech sil jsem Ropušku jakžtakž udržela v tempu a celou střední část písně jsme odimprovizovaly. Ke konci už se zase chytla a nakonec jsme se zdárně doplazily k závěru skladby. Děs a hrůza!!! Veškeré naše trénování šlo do kytek kvůli blbé mašli! Původně měla Mia cvičit s ozdobným obojkem, jenže na poslední chvíli jsme to změnily. A chudáka Mijušku tím úplně vyděsily. Moje blbost! :-(
Celá nešťastná jsem se uvelebila na své místo, a ačkoli mne okolí chválilo a byli nadšení, já jsem si zoufala. Mijušku jsem samozřejmě vynášela do nebes, ale sebe proklínala. Nu což, stejně bychom v konkurenci neměly moc šancí. V naší kategorii (Freestyle začátečníci) totiž startovalo deset pejsků. Teda původně mělo. Jenže černoušci začali brzy odpadat. Jeden tým nedorazil, další tři se diskvalifikovaly (jelikož jim hafíci pláchli z tanečního parketu). Takže nás na umístění zbylo šest. Další dva týmy přišly o body proštěkáním celé taneční sestavy, takže.... Takže....?
Takže jsem při vyhlašování výsledků byla opět nervozní jak pes. Ale světe div se, asi jsme nebyly tak špatné. Nebo se nad námi porotkyně zželely. Za svůj první oficiální (a vlastně první celkově) dogdancingový výkon jsme byly ocěněny TŘETÍM MÍSTEM!!!! Gratuluji Mijušce!
Flyballové novinky
26.11.11
Po menší pauze jsme opět s holkama vyrazily na trénink flyballu. Ťapinku musím pochválit, stále se zlepšuje. Naopak Mijuška má zájem hlavně o žrádlo a bez něj mi míček prý nosit nebude. :-( Takže tady musíme ještě zapracovat.
Významnou novinkou je plánovaný vznik třetího týmu Lavina - tentokrát asi s označením Gama. Předpokládané sloužení je: Mia a Ťapka s mou maličkostí v roli kapitána týmu 
, dále Petra s šelticí Belí a znovunavrátivší se dámy s kníračema - Eva s Beliskou a...a.... a na to jméno si nevzpomenu. Ostuda! Doplním později.
Takže od dubna začínáme flyballovat ve velkém stylu!!!
První trénink coursingu
20.11.2011
Dnes se nám poštěstilo zúčasnit se našeho prvního tréninku coursingu. Kamarádka Míša s výmarskou ohařicí Bastet měly volné místo v autě, a tak jsme toho využily. Na zadní sedadlo jsem k Bastince přidala Alyssku a Mia jela se mnou vepředu (Ťapka zůstala tentokrát doma, ta měla nedávno coursing v lese za srnou :-) ). Cesta to byla opravdu zajímavá a veselá. Naše telátka se vzadu neustále mlela, šermovala tesáky, spouštěla hrůzu, vyjasňovala si svá politická a jiná stanoviska... Občas se Allík snažila proskočit ke mně na klín (ještě, že byla připásaná), po chvíli se zase uvelebila podél zadního okénka. Chudák Míša přes ní viděla akorát velký chlupatý.
Přesto jsme zdárně dorazily do cíle. Původně jsem měla strach, zda nějaký běžící střapec bude vůbec holky zajímat, ale mé obavy se rozplynuly hned po vystoupení z auta. Jak psiska zahlédla předchozí závodníky v akci, chytil je amok. Mijuška začala dělat surikatu, aby na všechno lépe viděla, a Alysska se vzepjala na zadní, hrabala kopytama a ržála, jak se na správného koně sluší a patří.
Nejdříve jsme dostaly základní ponaučení - začátečníci běhají jen na kratší trať (a štěnátka by neměla vůbec :-( ) a prý často nějakou dobu trvá, než začnou mít pejsci o střapec zájem a na konci ho pěkně zakousnou. Pche!
Na startu jsme je nemusely ani příliš lákat na kořist, holky chtěly hned běžet. Nejdříve šla Bastinka. Kratší trať zvládla s přehledem, jen na konci se jí ten střapec už tak nezamlouval. Ale jinak hezký běh. Po ní šla Alysska. Jelikož naše telátko ještě není plně vzrostlé, připravila se pro ní speciální miminkovská dráha. Šlo vlastně jen o kousek dráhy od půlky pole zpět na start. Ale i to stačilo. Náš drobeček se se vší vervou pustil za kořistí. Nožičky ji sice ještě úplně neposlouchají (každá mířila jiným směrem), ale to nadšení! Na konci střapec ukázkově zabila a ještě mi ho chtěla přinést ukázat. Šikulka moje! Poté přišla na start Mia. Nachystala se pro ní zase kratší trať (jako pro Bastinku). Tři, dva, jedna... Start! Střapec vyrazil kupředu a Ropuška pelášila za ním. Instruktory podceňovaná Bílá střela pelášila jak o život, že téměř nestačili přidávat rychlost kořisti. Bez zaváhání prolétla celou dráhu a na konci nádherně střapec rozcupovala a jen přijímala oslavné gratulace a obdivné komentáře, že není ani příliš zadýchaná!
Poté následovala pauza, kdy by si měly holky vydechnout a odpočinout. Což v praxi znamená snažit se vyrvat úvazový kolík, štěkat a výt... Ale dočkaly se. Čekal je ještě jeden běh. Opět nejdříve Bastinka. Start vypadal ukázkově. Výmarka běžela za střapcem, jedna otočka, druhá a... pryč do křoví. Panička ji šla trošku pomoci, ukázat střapeček, ale místo toho... MYŠIČKA! Střapec tak sice pokračoval v původní dráze, ale ohařka raději zaujala pštrosí pozici a hraby, hraby... A bylo po běhání. Míša se sice snažila ji odlákat na navnadit na lov, ale marně. S Bastinkou už to nehlo. Jako druhý závodník nastoupila Mia. Po předchozí zkušenosti jsem vůbec nepochybovala o jejích kvalitách a vyžádaly jsme si klasickou dlouhou trať. Ať se trošku proběhne. A nezklamala mě. Běžela naprosto bezchybně, radost pohledět. Na konci dokonce střapec zahryzla a nechtěla pustit. A to doslova! Já ji od něj nemohla odervat. Třikrát jsem ji odtáhla na pár metrů daleko, ale Mia se mi vždy vytrhla a vrátila se zpět ke střapci. A cupovala a cupovala... Takhle hypnotizovanou jsem ji dlouho neviděla. Na závěr si ještě Alysska ještě jednou zaběhla miminkovskou dráhu. Mijuška mezitím odpočívala zamotaná v dece a ostatní závodníci ji pěli "Ódu na Miu". Prý tahle zabalená vypadá jako gaučák a takový sprint by do ní neřekli. To neznají Ropušku!!!
A jelo se domů. Všechny jsme byly příjemně utahané a zničené. Ale tahkle krásné nedělní odpoledně jsme již dlouho nezažily! Už se těšíme na příští trénink a tentokráte i s Ťapkou!
Výlet ke studánce
17.7.2011
S mamkou a hafinkama jsme si udělaly výlet po blízkém okolí. Příjmené horké odpoledne jsme zakončily u studánky, kde se každý svlažil jak mohl.
Agility tábor Lipová u Šluknova (2.-9.7.11)
Většina naší psí smečky se jela vyřádit na psí tábor. Původně jsme tam jely v domnění, že si uděláme takovou příjemnou dovolenou, ale Monika nás záhy vyvedla z omylu. Odpočinek se konal pouze aktivní, a tak jsme celý týden makaly až se z nás kouřilo. A ve zbylém času jsme odpadly a chrupkaly jak špalek. :-)
Mijuška, jako zkušený agiliťák-začátečník, se naučila spoustu nového. Teda naučila by se, kdyby jí místo cvičení častokrát nezajímaly více žabičky a vlaštovky... Prostě jakožto správný teriér si vždy dokázala najít nějakou alternativu k právě probíhající činnosti. Budeme muset trošku zapracovat na kondičce i soustředění, ale jinak spokojenost.
Zato Aebbinka s Ťapkou měly svou agilitní premiéru. Zpočátku jsem měla trošku strach, jak jim to půjde. Aebby je přeci jen dost jezevčíkoidní, navíc nebyla zvyklá se moc hýbat a soustředit na práci. Ale překvapila nás všechny. Cvičení ji šlo pěkně od tlapek, i když se muselo dávkovat po menších částech. Moc mě potěšila. Když se jí bude panička víc věnovat, tak to i snad jednou bude sportovní pes!!! :-))
Ťapka jela původně na tábor jen jako doprovod. Až na místě jsem se rozhodla připojit do začátečnické skupiny k Aebbince a zatrénovat si i s ní. Ale žádné zázraky jsem nečekala. Přesnějí řečeno jsem čekala, že bude Ťapka lítat jak pometlo po celém hřišti a já se jí budu marně snažit nasměrovat do tunelu. Tímto se Ťapince hluboce omlouvám, že jsem ji podcenila! Naše raketka sice lítala svou pověstnou rychlostí, ale zcela ukázněně po parkůru. Prostě nádhera!
Tábor byl tedy naprosto fantastický. I když jsme se z něj vzpamatovávaly a dospávaly další dva týdny. Každopádně výsledkem jsou další dva psíci agiliťáci v rodině. A příští rok i s Alyssou! No to bude dílo... 
Turnaj sladkých nadějí (18.6.2011)
Mijuška a jeji flyballová parťačka Jessie mají za sebou první závodní premiéru. V Mělníku se zúčastnily turnaje mladých flyballových nadějí. Oproti klasickým závodům se běhalo pouze ve dvojicích, ale jinak dle platných flyballových pravidel. Při přejímce pejsků jsem nechala Mijušku změřit (což okomentovala úporným strachem a třesem tělíčka) a výsledek zněl jasně - 43cm v kohoutku. Mia tedy bude mít flyballovou výšku překážek 30cm (a pokud to dopadne stejně i u agility, tak mi spadne do Large). Naštěstí parťačka Jessie je dobrý snižovač, takže výška překážek zůstala na natrénovaných 25cm. A šlo se závodit...
Dopoledne se běhal Speed Trial, tj. šlo jen o to kdykoliv v závodě zaběhnout co nejrychlejší čas. Závodníci byli rozděleni do dvou divizí. V první bylo vše, co připomínalo border kolii a ve druhé ostatní, tedy i Mia s Jessie.
Zpočátku jsem byla nervózní jak pes (tedy ne jak můj pes, Mia byla naprosto v klídečku). Hlavně jsem měla hrůzu ze startů. Jelikož Mijuška běhala jako první z dvojice, tak bylo na mých bedrech, abych se co nejpřesněji trefila do semaforu. A zvládly jsme to. Já v připravený okamžik vypustila a Mia lítala jak drak. Naprosto ukázkově! Žádné odfláknuté otočky na boxu, neztrácela míček a ani neuhýbala před těsně ji míjející Jessinkou. No radost pohledět! (Tedy já jsem moc času na kochání neměla, sprintovala jsem jak šílená, abych tu svoji holku chlupatou nějak popohnala). A výsledek byl naprosto fantastický. Jako správní zástupci Laviny jsme soupeře převálcovaly a ještě si vyběhaly nádherný postupový čas. Ten nás na odpolední vyřazovací závody posunul dokonce do první divize!!! Kde Mijuška a stafbulínka Jessie byla jediná ne-bordeří dvojice! Čekal nás tuhý boj proti samým velkým a rychlým hafanům...
O polední přestávce byla na Mijušce vidět únava. Spinkala jak mimino, což není dobře. Obávala jsem se, že se rozchrápe a vypadne z formy. A bohužel už to také nebylo ono. První běhy jsme ještě jakž-takž uběhaly, ale bylo to o chlupy. Zvlášť když obě holky upustily balon a musely běžet ještě jednou. Nervy tekly, adrenalin stříkal, ale naštěstí soupeři udělali také chyby a my jsme se stihly opravit. Jenže pak to přišlo... Z toho všeho napětí by bylo horko, tak jsem si odložila mikinu. A při vší blbosti samozřejmě na viditelné místo. A Mijuška, která už byla z předchozích běhu vysílená a nesoustředěná, se místo na závodní dráhu rozběhla podívat za mým oděvem. A než jsem ji nahnala zpět, byli soupeři v cíli. Prohrávaly jsme 0:1. Ale ještě tu šance byla. Konkurenční bordeří dvojice nebyla za normálních okolnosti o tolik rychlejší, mohly bychom to dokázat, jen by jsme je musely dvakrát předběhnout. Uvědomila jsem si svou chybu s mikinou a odchodila ji mimo dohled. A start.... no a Mijuška se šla podívat, kam že ta věc zmizela! Takže bohužel druhá prohra a konec naší účasti v turnaji. Škoda, měly jsme na víc. Poučení pro příště - radši se upeču než abych na okolním prostředí něco změnila!
Počáteční velké zklamání postupně pomaloučku (velmi velmi pomaloučku) odeznělo a my jsme si nakonec odvezly krásné páté místo z první divize. Za náma zůstaly ještě dvě border dvojice, takže to nebyla úplná ostuda. A vzhledem ke konkurenci vlastně úspěch!!! Ale přeci jen zůstává hořká pachuť. Co kdyby...
Flyballový turnaj se blíží....
13.6.11
... a s ním i Mijušky flyballová závodní premiéra. A tak na sobě makáme. V pondělí jsme si s naší parťačkou Jessie zkusily změnit pořadí. Doposud startovala Jessinka a Mijuška na ní navazovala. Prvním pár tréninků to bylo ok - střídačky sice dlouhé, ale jinak v pohodě. Minulý týden ale Mijušce hráblo a rozhodla se, že se bude Jessinky lekat. A začala před ní úhýbat z dráhy. Na jednu stranu se jí nedivím. Ono to nemusí být příjemné, když se na tebe plnou parou řítí staford... A tak jsme si prohodily pořadí. Na semafor startovala Mia (pokud ji tedy panička pustila včas a obligátně nezaspala) a až po ní stafinka. Střídačky máme sice pořád větší, ale Mijuška aspoň vyhýbá až za poslední překážkou. Ale do startovací brány se strefí, takže je vše v pořádku. Časy mají holky dobré, tak si snad neutrhnem ostudu. Držte nám palečky, kopýtka a ploutve... v sobotu jdeme na to!!! 
Flyballový turnaj Lukášovský drak
4.-5.6.2011
O víkendu jsme vyrazily s oběma týmy Lavina na flyballový tornaj do Jablonce n. N. Panička jela nabíjet míčky pro Betu a Mijuška s Ťapinkou samozřejmě nemohly chybět. Zatím jen koukaly, co je čeká a nemine. Všichni jsme si to krásně užily a k radosti nám dopomohlo i vátězství týmu Alfa a jejich další vylepšení národního rekordu - čas 17:31s! Gratulujeme!!! .... Beta sice žádnou medaily nepřivezla, ale to nevadí. Závodili jsme v improvizované sestavě, ale rvali jsme se statečně. Příště to určitě dopadne lépe!
Egdar šel bydlet
2. 6. 2011
Náš plší klučina Edgar odjel do svého nového domova v zoo Děčín. Bydlení u nás doma bylo z mého pohledu nevyhovující pro divoké zvíře a chtěla jsem mu dát šanci na lepší život. Původní variantou bylo vypuštění Edíka do volné přírody v areálu naší ústecké zoo. Ale panička se projevila jako srab. Strach z přítomnosti koček a z traumatu z jakéhokoli nalezené mrtvolky mi zabránil tuto akci uskutečnit. Naštěstí se zde objevili kolegové z dečínské zoo, a tak jsem jim Edgara přibalila. Dle mých informací by měl mít podstatně větší výběh, samé dobroty k papání a i společnost dalších plších kluků. Snad časem přibyde i nějaká nevěsta... Tak pac a pusu Edgárku! 
Mia válí, Ťapka válí ...
27.5.11
Na pondělním tréninku flyballu běhala pouze Mijuška, která trénovala na "Turnaj sladkých nadějí" běh ve dvojici (její parťačkou je stafbulínka Jessie). Její úplně první běh proběhl sice ve šnečkovém tempu (čas 7,82 s), ale Mijuška se postupně vylepšila až na 5,62 s (což je čas přibližně odpovídající australanovi Merlinovi z Laviny Beta) !!!
Napoprvé tedy naprostá spokojenost!
Na včerejší flyballový trénink jsem po měsíci dorazila už s oběma holkama. Ťapulka se už dostatečně vyhárala, a tak jí začaly galeje. Do dvojice dostala minišeltii Belí a šlo se na míček. A natěšená Ťapinka běhala jako tryskomyš. A téměř bez chybičky! Žádné vybíhání z dráhy, pronásledování spoluzávodníka a i se nechala poslušně na konci běhu odchytit, na což jsem objevila dobrou fintu. Už jí nemusím lákat na pamlsek, ale postačí mi výměna aportovaného tenisáku za jiný v mé ruce. A Ťapí je i tak spokojená, že něco dostala. Úžasně to sníží spotřebu pamlsků o pár kilotun! Časy se jí bohužel většinou neměřily, ale alespoň dva víme - 5,61 a 5,55 s !!! No nádhera!!! 
Mijuška měla včerejší trénink zase trochu ztížený. Vzhledem k tomu, že většina Laviňáků jede o víkendu na předváděčku do Polska, bylo složení družstev poněkud poupraveno. Já jsem do Bety dočasně dastala belgičandu Emičku a stafbulinku Jessie a dále své kluky - australana Merlina a borderáka Barnyho. Druhá půlka Bety (borderky Lex a Bessinka a parsonka Meggi) tak zůstala osiřelá. No a tak dostali Mijušku! Zařadila se jako poslední pejsek, aby jí příliš nevyděsilo střídání. Bylo na ní sice občas vidět menší zaváhání, když míjela parsonku Meggi (dilema - běžet za ní nebo za míčkem) a také když na trati potkala opuštěný tenisák (a teď babo raď, který přinést). Ale Mia to zvládla s přehledem. Vždy přinesla správný balón, u boxu nedělala nějaké dlouhé prostoje a bezpečně se vrátila po dráze zpět. A časy? Od minule zrychlila. Mijušky "nejpomalejší" čas byl 5,53 s, ale dokázala ze sebe vyždímat i 5,24s!!! Tímto výkonem atakuje zkušenou parson-závodnici Meggi! Jen ještě vylepšit střídačky a bude to dokonalé. V tomto složení družstva jsme totiž dokázali zaběhnout čistý čas 19,82 s (se střídačkama 21,43s), za což bychom se nemuseli stydět ani na závodech.
Ve výsledku tedy naprostá spokojenost. Dostaly jsme i oficiální pochvalu od trenérky i ostatních Laviňáků! Doufám, že Mijušce i Ťapince forma vydrží a budou se dále zlepšovat. 
Najdi deset rozdílů!!!
1. 5. 11
Navštívili jsme voříškiádu v Trmicích. A po celou dobu jsme od všech známých poslouchali, že to má Mijuška dvojníka. Ti více zasvěcení věděli, že je to Mijušky bráška. Jejich společný tatínek je pravděpodobně "Stadický playboy", který se klonuje na potkání. V případě bratříčka mu prý padla do oka nějaká čivava. :-))
Bráškovi bylo v době setkání devět měsíců a Mijušce čtrnáct. Kromě výškového rozdílu (Mijuška je přeci jen větší a mohutnější) jich opravdu moc není...
Monči sranda-agility závody
30. 4. 2011
Mijuška se zúčastnila svých druhých neoficiálních agi-závodů (a opět zabodovala !!!). Tentokrát byla pořadatelkou Monika Fantová, které tímto děkujeme za super akci. :-))
Intenzivní trénink agility u Moniky
10.4.2011
S Mijuškou jsem absolvovala tříhodinový agility nářez u Moniky. Trénovaly jsme jak zběsilé, tak to snad k něčemu bude. Nákresy parkúrů jsou jako vždy pod složkou agility a více fotografií je zde.
Minipokroky ve frisbee
S Ťapinkou se nadále pokoušíme zkrotit létající placky. Jelikož se nám frisbee-tréninky povětšinou kryjí s flyballem, tak postupujeme jen velmi pomalu. O víkendu 16. a 17. dubna jsme se byli podívat v Trmicích na frisbee závody a sosali jsme zkušenosti a inspiraci pro trénink. Taktéž jsem si pořídila knižní manuál, tak můžu začít se samostudiem. Ťapi zatím umí startovat během okolo paničky, pracujeme na inovaci v podobě startu mezi nohama. Pokud to panička úplně nezvojtí a disk opravdu letí, tak se ho i Ťapule snaží chytit ve vzduchu! V tom je rozdíl oproti Mijušce, která bohužel není tak netrpělivá a v klídečku si počká a ležící disk sebere. Pokud se tedy, vlivem Ťapky, tam ještě nějaký disk nachází... :-))
Co nového ve psím míčkování
Mijuška se zlepšuje v běhání na box. Jejím hlavním problémem je její opatrnost. Mia je totiž moc velká dáma na to, aby po ní něco "flusalo" tenisáky. Často ho tedy sebere až po dopadu a následném důkladném očichání. Pokud se ovšem při odpalu nějakým omylem mechanika trefí tenisákem do psí tlamy, Naše Výsost takto vpravený objekt neprve zpětně vyvrhne a následně se hóóódně rozmyslí, zda je její držky hoden. :-)) Ale snad to časem zvládne rychleji. Čeká nás totiž flyballový Turnaj sladkých nadějí (18.6. v Mělníku), kde bude nás bude zastupovat právě Mijuška!!!
Ťapinka se na první pohled zdá jako nadějnější flyballistka. Na ten druhý pohled se ovšem zjisti, že není na co hledět, neboť naše chlupaté monstrum nevypočitatelně prchá do dáli. Stále zkouším metodu výměnného obchodu (pamlsek za tenisák - pěkně z ruky do huby.... nebo naopak?) nebo strategii "Zdrhající panička", ale marně. Ťapule mě má značně na háku a moc dobře ví, že jí žrádlo stejně dám (jako odměnu, že vůbec někdy přišla) a že ukázat balónek celému širokému publiku je pravým smyslem této hry. A geniální strategii ozkoušenou u mnoha předešlých generací Laviňáků, která zahrnuje vytvoření "živé zdi" zabraňující vybočení z dráhy po odebrání míčku z boxu, tak tu naše Ťapi opípala levou zadní. Stačí ji pár smyků a otoček do nepravděpodobných úhlů, to vše v plné rychlosti, a opět peláší do pr...yč. Jen je možná ještě šťastnější, jak nás pěkně převezla. :-)) .... A to je hlavní důvod, proč se závodu nadějí neúčastní a tíha zodpovědnosti tak dopadá na Mijušku.
Videa z meziklubových závodů Chlumec vs. Forpes
Doháním resty, takže přidávám odkaz na videa z Mijušky prvních neoficiálních závodů agility. Doporučuji shlédnout celé, protože i ostatní pejskové si zaslouží obdiv. :-))
První běh "Superzačátečníci" (Mia na 3.minutě záznamu)
Druhý běh "Superzačátečníci" (Mia 2,5. minutě záznamu a na vyhlášení)
Flyball novinky
7.4.2011
Na dnešním tréninku se naše flyballové plány obrátily naruby. Ťapinka byla za trest degradována z družstva Lavina Beta a musí se počkat, až se uklidní a navykne si na přítomnost ostatních závodníků. Mijuška ji zatím zastoupit nemůže, neboť se na box teprve začíná učit. Ale i kdyby se to rekordně rychle naučila, tak je ještě na závodění moc malá. Musíme počkat až doroste. Takže zatím máme peška! :-((
Ale jako cena útěchy byla panička povyšena na dvorního nabíječe Lavina Beta. Takže nepřijde o turnaje, pouze o hlasivky! :-))
Létající Ťapka
4.4.2011
Dnes jsem Ťapinku poprvé seznámila s frisbee diskem. Tedy zatím s naší gumovou příšerností. Vyrazili jsme do parku a párkrát jsem jí ho hodila. Jelikož Ťapi nadšeně pronásleduje vše, co se pohybuje, tak velice rychle pochopila, v čem je zakopaný talíř. Zvednout ho ze země nebylo nejdřív úplně jednoduché (neboť má úžasnou schopnost se přicucnout k podkladu) a občas mi ho i přenesla (pokud tedy někde v okolí nebylo něco zajímavějšího - např. pes, hovínko...). Zkoušely jsme i trochu chytání. Zatím pouze na místě, kdy jsem se co nejvíc snažila trefit psí tlamu. A celkem to i šlo! Po chvilce se ovšem Ťapule rozhodla, že nošení starých dobrých klacků je lepší, a tím byla naše lekce jednoznačně ukončena. Ale na poprvé dobrý. Jen to bláto by být nemuselo....
Fotorekapitulace Mijušky prvního roku
27.3.2011
Přidáno nové "video" zachycující Mijušku v průběhu jejího prvního roku života. :-))
Meziklubové závody agility Teplice
20.3.2011
Mijuška se zúčastnila svých prvních neoficiálních závodů v agility. A vedla si moc dobře. Ta holka má talent!!! :-))
Sněží, sněží... pes kolem běží... :-)
2.12.2010
S příchodem prvních prosincových dnů nastala i pravá zima (přesněji klendra, kosa... fůůj, bléé). A přinesla první i sníh. A pak další a další a další. A tak se teď po ulicích prodírají zakuklení obalení sněhuláci a k přesunu o několik metrů kupředu je nutné použít alespoň středně velký bagr. Ze psího hlediska to znamená cvičákové prázdiny. Že to bude psím holkám vadit, jsem se obávala zbytečně. Sněhová nadílka sklidila velké ovace. Mijuška okamžitě přepla na funkci "maxim-turbulenc" a jako jediná se po závějích pohybuje ladně (na rozdíl od paničky, která si může nabít hubu). A došlo u ní také k evolučnímu posunu! To když se přes stádium surikaty (panáčkuji přes závěje) a netopýra (mé uši dosahují nebeských výšin), vyvinula ve formu kamzík (skotačím si na dlooouhých nohách po téměř kolmých stěnách). Uvidíme, jestli nás nečeká vánoční překvapení a její mutaci v soba! Našlápnuto má dobře. Ne, že by jí začaly rašit parůžky, ale zapřažená za páníčka se předvedla i jako zdatný tažný pes. Pániček dokázal projet téměř půlku parku pouze na "Mia-pohon". :-))
Zato Ťapka nezklamala. Ať je to působením dlouhého ochlupení, nebo ze solidarity k paničce (aby se jako blbec necítila sama), mění se Ťapinka pravidelně ve sněhovou kouli. Tento řízkoidní trojobal se ale po příchodu domů velice rychle mění v ledovou tříšť. A z Ťapinky je rázem želvička s bílým krunýřkem. Poté, co mé pokusy o jeho odstranění časově přesáhly dobu samotného venčení, jsem musela uznat porážku. A nechat psa rozmrazit!!! A co je na to nejlepší? Panička sice navrhovala mikrovlnku, ale Ťapka si to vysvětlila po svém. A tak se mi roztejká na gauči, v posteli, na koberci... no prostě všude. A já se jen snažím zabránit přeměně bytu na rybník! :-))
A co Aebbinka? Ráda bych také napsala nějaké veselé historky z jejího koulování, ale nejde to. Náš labrador totiž dosahuje kohoutkové výšky celých 23cm, a tak při příchodu ven spolehlivě mizí. A její poloha se dá určit jen podle vydlabaných chodbiček!
Prchnutý plch
1.11.2010
Naše šedá příšerka předvedla trochu ze svého kouzelnického nadání, za které by se nemusel stydět ani "foglarovský" ježek v kleci. Jest novým vědeckým poznatkem, že působením měsíčního svitu plch velký mění parametry svých rozměrů z kategorie 3D do dvou rozměrné dimenze. Následkem čehož je schopen prostoupiti klecí bez nutnosti jejího poškození či otevření. Plch takto plchnoucí se v ranních hodinách vyskytuje zásadně v poloze visící-bdící na nejbližší květované zácloně. Jeho zpětné doručení na výchozí stanoviště vyžaduje značnou dávku odhodlání a trpělivosti (a opancéřovaný paleček...Auuíí). Jest pouze otázkou věcí budoucích, zda tato plchající schutečnost nevyvová v hafanech filozofickou diskuzi na téma "Sežrat-nesežrat". :-))
A jsem bez pipinky...
1.11.2010
Jiřička Pipísek doplatil na své zdravotní komplikace. Zánět očí mu způsobil trvalou slepotu a bylo jen otázkou času, kdy se infekce rozšíří dál. Původně zamýšlený návrat do přírody již nebyl možný a celoživotní dokrmování do zobáku není technicky proveditelné.... :-(( ... Snad se mi ptačí odchovy příští rok povedou lépe!
Máme nové štěstíčko!
19.10.2010
Počet členů naší smečky se vrátil do původního stavu. Po několika nesnesitelných dnech smutku jsem se rozhodla zalepit ráno v našich srdíčkách pomocí nového chlupatého nadělení. Osud mi do cesty přivedl malinkou kříženou labradorku a bylo rozhodnuto. Naše Abbynka se teď prohání v teritoriu původní smečky.
Opět tu máme uplakaný říjen :-((
Naší smečku zasáhla v těchto dnech tragická událost. S přesností na dny nás po dvou letech opustil i druhý pejsek z naší původní smečky. Rendíček trpěl již delší dobu vleklým onemocněním prostaty, které se po dva roky dařilo držet pod kontrolou. Nikdo ale nečekal, že v jeho bříšku se rozvíjí další zákeřná choroba. Náš Bambulka vše snášel statečně a až do poslední chvíle se choval jako hravé štěně. V sobotu 16.10. si ovšem okolnosti vyžádaly težké rozhodnutí.... BUDE NÁM MOC CHYBĚT!!!
Bodlináči jdou do světa
15.10.2010
Naši ježčí kluci již dorostli dostatečné velikosti, aby se mohli začít připravovat na návrat do divočiny. Vzhledem k počasí, hlavně blížících se nočních mrazech, jsem se obávala o jejich zdraví při rychlé změně prostředí. Odnesla jsem je tedy na zimoviště do zoo, kde se budou postupně aklimatizovat ve společnosti dalších kamarádů. Vzhledem k jejich váze (880g a 450g) jsou snad dostatečně konkurenceschopní a na jaře je v plné síle vypustíme.
Domácí "minové" pole
5.10.2010
Zdálo by se, že noční doba je příznivá pro bezstarostné procházky bytečkem. Hafinky spokojeně spí u paničky v postely, morčata nehvízdají, fretky nerozebírají klec, jiřička netrénuje árie. Ale ne dnes. Šestý smysl mě o půlnoci zbudil a hlásil, že je něco v nepořádku. Za normálních okolností bych po tmě vyskočila z postele a vydala se na průzkum. Ještě, že jsem to neudělala. Přímo před postelí byl schoulen další nocležník, který se asi dožadoval svého podílu na dece. Kdybych se včas nezarazila, tak si ho mé chodidlo spolehlivě najde. A kdopak byl tento návštěvník, který mě málem nechtěně proměnil ve fakíra?
Pichlavý ježura Eríšek!!!
A tak se náš milý malý výletník odebral nezraněn (on i já) zpět do svého výběhu. :-)
Ťapka s Miou poprvé na flyballu
4. 10. 2010
Na dnešní trénink flyballu se poprvé přišla podívat i Ťapinka. Na pomoc jsem si přizvala kamarádku Hanku, která mi pomohla ukočírovat smečku. Ocenila jsem ji už při pokusu proplést autobus vodítky (Mijušce jde slalom zásadně jen v mhd), tak jako morální podporu pro zatím necvičící Ťapinku.
Při samotném tréninku se Mijuška poprvé setkala se sítí podél závodní dráhy. Kupodivu to nesla celkem statečně. Po počátečním očichání (jednostranném - to zelené cosi je z psího hlediska značně nezdvořilé) se opatrně vsunula do meziprostoru a kráčela vpřed. V polovině cesty ale nabyla dojmu, že ji ta věc při dalším kroku sežere a zařadila zpátečku. Nezbývalo mi nic jiného, než si taky "zazávodit" s Mijou po boku. Tato finta zabrala a rozradostněný hafík vyrazil vpřed. Veškerý elán rázem vyprchal, když Mia dorazila k míčku. Znaleckým čmuchem identifikovala cizi zelený kulatý předmět a z vysoka se na něj vybodla. Naše rozmazlenka aportuje zásadně vlastní voňavé a čisté míčky.
Výsledkem bylo, že z celého cvičáku jsem jako jediná musela dodávat vlastní tenisáky a tím značně zdržovala provoz. Samozřejmě, že toto nebyl jediný Mijušky anti-cvičící výmysl. Pravidelně místo míčku aportovala drny, hledala imaginární pamlsky mezi překážkami a svou účastí úspěšně rozptylovala ostatní hafany.
Zatímco jsem se snažila ukočírovat Ropušku, do ouška mi zněly libé tóny hystericky ječící Ťapky. Shledala totiž naši vzájemnou vzdálenost za kritickou (tj. přesahující 50cm) a předvedla oscarovou variaci na týraného psa. Následně popřela všechny zákony fyziky a během okamžiku zmenšila svůj objem na polovinu, což bylo dostatečné pro vyvléknutí z postroje. Tento kouzelnický trik byl dotažen do dokonalosti ve chvíli, kdy mě příroda odvolala na onu-místnost (ehm. boudu). Osvobozená Ťapinka-bullinka, věrná své gps navigaci, zamířila vzdušnou čarou směr panička. Faktem, že se mezi námi nachází plot, se zbytečné se zabývala. Napálila to přímo do něj. Buď povolí plot nebo Ťapky krk.... Plot prohlál! 
A radost byla nekonečná!
Na zpáteční cestě autobusem se holky rozhodly mi spát na klíně. Obě najednou. Takže jsem chvílemi připomínala patrový dort. Ale hlavně, že jsou hafíci spokojený. Doma jsem padla za vlast a téměř nevnímala, jak se děvčata prohánějí po bytě úplně stejně, jako kdyby se žádný cvičák nekonal.