ŤAPKA von Maya

aneb Ťapisérie, Vienna

(to je belgická mistryně Evropy ve flyballu, které se začínáme podobat :-) )

datum narození: cca leden - únor 2010

"plemeno":  smeták (neboli pudl s kníračem a gumídkem)

příchod: 30. 9. 2010, ústecké Centrum pro zvířata v nouzi, nález v Matiční ulici

poznávací znamení: štěká a štěká a hubu nezavře... :-))

Pohádka o Ťapince

    Ťapka byla nalezena v nechvalně známé Matiční ulici, odkud ji přivezli do ústeckého útulku. A na jejich internetových stránkách jsem ji poprvé uviděla. Dospěla jsem totiž k názoru, že mé předchozí hyperaktivní fence Mije nestačí pět cvičáků týdně, a tak potřebuje kámošku do party. Ťapka byla jediným pejskem v nabídce, který splňoval mé požadavky – mladá fenka, hyperaktivní a po přečtení věty „Vhodná na psí sporty“ již nebylo, co řešit. Okamžitě jsem pospíchala do útulku, s hrůzou, že tak super zvíře přece musí být brzy pryč. Ale Ťapinka na mě počkala. A jakoby tušila, že si jdu přímo pro ní. Procházela jsem kolem kotců, ale ne a ne ji najít. Dokud mi nezačalo do úrovně obličeje skákat chlupaté zplstnatělé zapáchající cosi. A ejhle, ona to Ťapinka! Vzala jsem ji s Mijuškou na procházku, kde si holky hned vzájemně padly do pacek. Domluvila jsem se tedy, že si ji na víkend půjčím domů. Jen pro případ, kdyby se objevil nějaký problém (třeba by se mi holky chtěly doma sežrat, nebo by Ťapuli zachutnala morčátka atd.). Ale stejně jsem věděla, že bych případné problémy řešila jinak, než vrácením chudinky malé zpět za mříže. :-)

    Jako kdyby Ťapka tušila, že je u mě zatím jen podmínečně. Po celou dobu byla na mě přilepená jako klíště a nutně potřebovala mazlit. Po dvojité dávce šamponu a pořádné koupeli už to bylo i možné, a tak jsme se poctivě tulily. Následující den jsem ji jela ukázat mamce, kterou si také okamžitě získala. V sobotu jsme již všechny vyrazily na cvičák, tedy zatím jen na čumendu. Ťapinka s námi byla tak sehraná, že nikdo nevěřil, že ji mám pouze dva dny. No a třetí den se Ťapinka samou radostí, že má smečku, rozhárala. A to už ji opravdu nešlo vrátit! Od té doby patříme k sobě…

       Ťapinka je od přírody takový živel a samorost, že bylo zpočátku nepředstavitelné, že se někdy naučí byť jen základní poslušnost (tj. kde a kdy čůrat... že na ní vůbec někdo mluví a něco po ní chce... k čemu se používají hračky). A zlepšovalo se to jen velmi pomalu (a dodnes máme na čem pracovat). V lednu 2011 začala poprvé hárat i Mia, a tak po ní zůstalo prázdné místo na trénincích flyballu. Nejdřív to bylo jen na zkoušku, ale Ťapule předvedla takový talent a zápal pro míček, jakoby se pro to narodila. Místo mozku tenisák a rychlost rakety. Jen zlepšit disciplínu a hvězdná budoucnost může být na dosah! :-)) Později jsem zkusila přidat i trénink frisbee, kde může Ťapi naplno využít svou touhu skákat a ve vzduchu cokoli sestřelit. A přitom neohrozí další psí spoluhráce. :-)

        V červenci 2011 jsem zkusila s Ťapinkou začít trénovat i agility. Jelikož k této disciplíně je potřeba velká dávka soustředění, nedávala jsem tomuto sportu u Ťapky moc nadějí. Ale spletla jsem se. Zpočátku sice Ťapule moc nechápala, že nemůže běhat, kam se jí zachce... a že trať nevede jen rovně... atd. Ale pere se s tím statečně a občas i nad tím začíná i přemýšlet! :-)) Každopádně naše snaha se začíná vyplácet a Ťapinka se ve všech směrech jen zlepšuje. Je to prostě můj univerzální šikovný smetáček!