Jsem "dikobrazí" klučina Kulihrášek.

    Maminku a brášku mi přejelo auto, tak jsem zůstal sám. Naštěstí jsem se ale dostal v čas k adoptivní "mámě". Prvních pár dní jsem jí dal sice zabrat a dokonce se mi chtělo i trochu umřít, ale jsem velký bojovník. Teď už teda spíš napucánek.

    Netrvalo to ani měsíc a z Kulihracha je pořádná ježatá obluda, která se už ztěží vejde do domečku. A při veškeré své vděčnosti už i pěkně prská a píchá, tak asi brzo pomaže do přírody. Tedy pokud to počasí dovolí.

Zároveň k němu přibyl mladší bráška - Erinaceus

    Eríšek má stejně velký apetit jako bráška, takže je celkem fuška tyhle otesánky ukrmit. Tenhle drobeček je navíc zdatný útekář. Ještě, že mám Mijušku - hledat ho na druhém konci bytu pod terárkem by mě fakt nenapadlo. :-))

Jak to bylo dál

    Kulihráška jsem si přinesla v srpnu 2010, Eríška asi o měsíc později. První dny strávili na stříkačce s mlékem, které postupně nahradila masová kašička. Brzy ovšem začali žrát sami. Uživit takové dva ježury není vůbec legrace. Jejich apetit je k nezastavení. Spotřebovali celou masovou konzervu za den a ještě se docpávali granulemi.

    Začátkem října už byli dostatečně velcí, aby mohli putovat dále. Vzhledem k tomu, že byli dlouho zvyklí na servírování žrádla až pod čumáček, putovali nejdříve na zimoviště do zoo. Zde se naučí stavět si pelíšek, uhájit teritorium před ostatními, probojovat se k jídlu a hlavně spát. Snad to kluci zvládnou a pokud jim značkovací barva vydrží a já je poznám, tak si je na jaře vypustím někam do supr lokality...